fbpx

ČAS A BEZČASÍ, TVAR A SVĚTLO

Kalendář Prahy a mé fotografie Prahy vznikají z touhy. Z touhy po zachycení zázraku, kde Praha je plátnem, matricí, substancí, kamenem, historií, tím, co známe. Druhou část tvoří světlo, barva, kontrast, kompozice v takovém uspořádání, že náhle vím, že stojí za to zmáčknout spoušť. Že snad vzniká něco, co zasahuje do bezčasí. Co má trvalejší platnost. Co nás dokáže oživovat samo o sobě. Co obsahuje archetypální výpověď, společnou nám všem. 


Cítím, že to pravé kouzlo může vzniknout nejspíše ze spojení Prahy „kamenné“, kterou máme nějak bytostně v sobě, a příznivou konstelací dalších podmínek tak, že obraz náhle vystupuje ze všednosti a dostává posvěcení odjinud, začne dýchat jinou dimenzí. Fotit Prahu jinak než tímto způsobem neumím a ani nechci. Nechci tvořit jen pěkné dokumenty památek, či naopak jen výlučně náladové fotografie. Jinými slovy, snažím se – více méně nevědomě – zachytit Prahu očima dítěte, které o Praze nic neví, ale chce žasnout. Žasnout nad propastností stínu a světla – metaforou k bytí a nebytí. Žasnout nad harmonií barev, která může vzbudit až nadpozemskou radost. To je, oč mi jde. 


Prahu fotím již více než deset let. V posledních letech se vzrůstající vášní
a úsilím. Ale teprve nedávno jsem pocítil, že ji „znám“, že už nemohu být úplně zaskočen dopadajícím světlem, úhlem pohledu, novou, dosud neobjevenou starou zdí. Pocítil jsem, že Praha po stovkách kilometrů v ní nachozených přešla nějak i do mne. To nemá být vychloubání či zpupnost, ne. To je konstatování nabytého partnerství, symbiózy, dialogu s městem, které trochu je a trochu není, s tím přeludem, který se stále mění a který se snažíme my fotografové a výtvarníci tak či onak zachytit. 


Samozřejmě, že Praha mě stále dokáže zaskočit. Mnohost tvarů a osvětlení není sice nekonečná, ale je natolik ohromná, že překvapení novými pohledy je stále možné. A to je to, co mne nutí den za dnem pokračovat a snažit se dotknout zázraku, ohledávat drahokam, který se náhle zaleskne někde mezi větvemi Seminářské zahrady, nad dlažbou Hradčanského náměstí či pod oblouky Karlova mostu.